alumen (Ln.) = "hořká sůl" používaná v lékařství

Hliník je lehkotavitelný velmi lehký kov bělavě šedé barvy. Na vzduchu je stálý díky vrstvičce oxidu hlinitého, která se na kovu samovolně vytvoří a kov pasivuje. Jedná se o dobrý vodič elektrického proudu. S vodou nereaguje.

Hliník je jeden z nejrozšířenějších prvků v zemské kůře (8 % hmotnosti), víc je jen kyslíku a křemíku. Hliník je hlavní složka hlinitokřemičitanů a mnoha vyvřelých minerálů. Hliník také najdeme v různých drahých kamenech jako je tyrkys, granát, rubín, safír, smaragd. Nejvýznamnější rudou hliníku je bauxid (hydratovaný oxid hlinitý).

Hliník se průmyslově vyrábí z minerálu bauxitu, ze kterého se chemicky separuje oxid hlinitý. Ten se míchá s kryolitem (K₃[AlF₆], směs se roztaví a elektrolyzuje.

Hliník je velmi široce využíván snad ve všech oblastech lidské činnosti. Používá se jako lehký konstrukční meteriál, při stejné pevnosti jako ocel má poloviční hmostnost. Navíc se jedná o poměrně levný materiál, který je odolný pomětrnostvním vlivům. Dobré tepelné vodivosti hliníku se využívá při konstrukci chladičů (nejen) procesorů. Hliník se používal také jako vodič elektrické energie, dnes se ale hliníkové dráty nahrazují dráty měděnými.

S Hliníkem je spojeno město Humpolec. Můžeme zde najít pamětní desku a "hliníkárium".
Zpočátku byl hliník velmi drahý, v roce 1855 byl vystavován v paříži vedle korunovačních klenotů. Císař Ludvík Napoleon III. také při státních příležitostích používal hliníkové příbory.