Zlato je zlatožlutý, měkký, kujný, velmi těžký kov. Z chemického hlediska se jedná o velmi odolný kov, který nepodléhá reakcím s vodou ani vzduchem. Velmi dobře odolává působení chemikálií, rozpouští se až v lučavce královské.

Zastoupení zlata v zemské kůře není příliš velké. Zlato se nachází v přírodě ryzí nebo ve formě telluridů. Ryzí zlato je vždy roztroušenov nerostech jako je třeba křemen. Často se také zlato nachází v rýžovištích, kam se ale dostalo zvětráváním zlatonosných hornin.

Zlato se odjakživa získávalo z říčního písku rýžováním, tento způsob je založen na oddělování písku a zlata na základě jejich hustoty. Tyto zdroje jsou dnes ale již vyčerpány, takže současný způsob je založen na dolování. Vytěžená hornina se nejdříve rozemele na jemný prášek, zlato se z něj následně extrahuje. Na extrakci se využívají dva způsoby. Prvním je amalgamace, kdy zlato rozpustí ve rtuti. Zlato se pak získá oddestilováním rtuti. Druhým způsobem je postup kyanidový, rozmělněná hornina se vylouží roztokem kyanidu za probublávání směsi kyslíkem. Zlato a stříbro přítomné v rudě se rozpustí a následně se vysráží přidáním zinkových hoblin. Oba dva způsoby nejsou příliš šetrné k životnímu prostředí.

Zlato má dvě hlavní uplatnění. Prvním je jeho použití k vyrovnání platební bilance, jako materiál s velkou cenou. Druhým je jeho použití jako materiálu na výrobu šperků. Zlato se dále využívá při výrobě elektronických zařízení, nejen na pokovování kontaktů, aby odolávaly korozi. Zlato se také využívá v medicíně, převážně v zubním lékařství.

Zlato je velmi dobře kujné, dá se z něj vytepat fólie tlustá jen několik set atomů.