název je odvozen od minerálu fluoritu, který se používal jako tavidlo - fluere (Ln.) = téci

Fluor je žlutozelený extrémně reaktivní plyn. Je natolik reaktivní, že reaguje s většinou známých kovů, rozpouští sklo, explozivně reaguje s většinou organických látek a za exploze reaguje dokonce i v kapalném stavu. Malé množství fluoru přidávané do pitné vody má vítečné účinky na prevenci zubního kazu. Ve větších množstvích je ale kvůli své vysoké reaktivitě jedovatý.

Fluor je v pořadí výskytu v zemské kůře na 13. místě. Vzhledem k jeho reaktivitě se na zemi nevyskytuje v elementární podobě, ale jen ve formě sloučenin. Nejdůležitějšími minerály obsahující fluor je kazivec (CaF₂), kryolit (Na₃[AlF₆]) a fluorapatit (Ca₅(PO₄)₃F). V mořské vodě je až překvapivě nízká koncentrace fluoridů.

Jediný možný způsob výroby elementárního fluoru spočívá v elektrolýze směsi KF a HF.

Elementární fluor se využívá při zpracování uranu. Při separaci jednotlivých izotopů uranu se využívá různých fyzikálních vlastností fluoridu uranového. Malé množství fluoru se využívá při výrobě fluoračních činidel pro organickou chemii a SF₆

Henri Moissan dostal za objev fluoru Nobelovu cenu za chemii.