Pojmenování vzniklo z hanlivého označení Kupfernickel, kterým označovali sasští horníci rudu, která vypadala jako ruda mědi, ale měď neobsahovala.

Nikl je stříbřitě bílý, kujný a tažný kov. Vůči působení vody a vzduchu je inertní.

Nikl je 22. nejrozšířenějším prvkem v zemské kůře. V přírodě se vyskytuje jak ve svých sloučeninách, tak v ryzím stavu. Mezi nejdůležitější materiály patří nikelin (NiAs), smaltin ((Ni, Fe,Co)As₂), pentlandit ((Ni, Fe)₉S₈) a farnierit ((Ni,Mg)₆Si₄O₁₀(OH)₈).

Způsob výroby značně závisí na ostatních kovech nacházejících se v rudě spolu s niklem. Ty se oddělí, nikl se přivede na sulfid, který se následně praží za vzniku oxidu nikelnatého. Nečistý kovový nikl se pak redukuje uhlíkem. Nikl se následně přečišťuje elektrolyticky.Jiným způsobem je tzv. Mondův proces. Při něm se oxid nikelnatý redukuje vodním plynem (směs H₂ a CO). Při tom vznikákapalný těkavý tetrakarbonyl nikl, který se předestiluje a následně rozloží za vysoké teploty na kovový nikl a oxid uhelnatý.

Převážná část vyrobeného niklu se spotřebovává na výrobu různých slitin, nikl se dále používá na povrchovou úpravu kovů. Další použití niklu je na výrobu akomulátorů. Jemný práškový nikl se používá jako hydrogenační katalyzátor při ztužování tuků.

Z niklu se vyrábí speciální slitina (Monelův kov), která je mimožádně chemicky odolná, používá se na výrobu aparatur pro práci s korozivními materiály, například fluorem.