phos (Gr.) = světlo + phoros (Gr.) = nosící

Fosfor má několik krystalových modifikací, ty mají různé vlastnosti. Bílý fosfor je bílá voskovitá látka, mimořádně reaktivní. Na vzduchu se sama zapaluje a je velmi jedovatá. Naopak červený fosfor je tmavě červená látka, nejedovatá, na vzduchu stálá. Dá se dokonce vyrobit tzv. černý fosfor, který má kovové vlastnosti - vede dobře teplo a elektrický proud. Všechny modifikace fosforu jsou hořlavé.

Fosfor je jedenáctým nejrozšířenějším prvkem zemské kůry. Vzhledem k reaktivnosti se elementární fosfor v přírodě nevyskytuje, fosfor se vyskytuje jen ve svých sloučeninách. Všechny v přírodě se vyskytující minerály představují ortofosforečnany. Nejvýznamějšími minerály je skupina apatitů se sumárním vzrocem 3 Ca₃(PO₄)₂^.CaX₂, kde X může být fluor (fluorapatit), OH skupina (hydroxylapatit) nebo Cl (chlorapatit). Významné množství fosforečnanů se také nachází v živých organizmech a to hlavně v kostech a zubech).

Fosfor se tavením fosfátové horniny s pískem a uhlíkem v elektrické obloukové peci. Vznikající fosfor se odpařuje a následně kondenzuje pod vodní hladinou. Z bílého fosforu poté vycházejí chemické procesy vyrábějící další sloučeniny fosforu.

Elementární fosfor se využívá při výrobě polovodičů, v hutnickém průmyslu při výrobě různých slitin, malé množství fosforu se využívá na výrobu sirek. Daleko důležitější jsou sloučeniny, které se z fosforu vyrábějí, hlavně kyselina fosforečná a její soli - fosforečnany. Jejich hlavní použití je v zemědělství jako hnojiva. Dříve se také různé deriváty fosforečnanů přidávaly do pracích prášků, kde funkovaly na změkčování vody. Dnes je ale jejich použití zakázané.

Fosfor byl objeven roku 1669 poněkud odpudivým způsobem. Alchymista Hennig Brandt nechal několik dní rozkládat moč z nedalekých kasáren, pak ji varem zahustil a nakonec destiloval při vysokých teplotách za nepřístupu vzduchu. Z par mu zkondenzovala bílá voskovitá látka, která na vzduchu ve tmě světélkovala.
V lidském těle se nachází asi 670 g fosforu, převážně ve formě fosforečnanů.
Na ochucení Cocacoly se místo běžnější kyseliny citronové používá kyselina fosforečná. Ta by měla mít lepší chuť. Právě kyselina fosforečná je zodpovědná za schopnosti Cocacoly rozpouštět různé věci.