Název je španělskou zdrobnělinou stříbra, do češtiny by se dalo přeložit jako "stíbříčko".

Platina je těžký, stříbrolesklý, měkký, kujný a tažný kov. Z chemického hlediska je jen velmi málo reaktivní, se vzduchem a vodou nereaguje vůbec. Rozpouští se až v lučavce královské nebo jiných speciálních kyselinách.

Platina je v zemské kůře velmi málo zastoupeno. V přírodě se platina vyskytuje vždy spolu s ostatními platinovými kovy a to buď v ryzí podobě nebo ve fomě arsenidů a sulfidů.

Při výrobě platiny je hlavním problémem, že se nachází spolu s ostatními platinovými kovy. Platina se vyrábí z koncentrátu platinových kovů, které odpadají jako vedlejší produkt při výrobě niklu a podobných kovů. Jednotlivé platinové kovy se oddělí na základě rozdílné rozpustnosti jejich sloučenin, kovová platina se pak získává tepelným rozkladem svého chloridokomplexu.

Hlavní využití platiny je na výrobu různých katalyzátorů, které se používají v široké škále chemických výrob. S platinou se také setkáme v každém automobilu v katalyzátoru, který má za úkol čistit výfukové plyny od škodlivých látek. Platina se také používá na výrobu součástí chemických aparatur, kde je nezbytně nutné mít inertní kov. V neposlední řadě se platina používá ve šperkařství.

Platina sehrála klíčovou roli ve vývoji mnoha oblastí vědy, i když množství kovu, které bylo k tomuto účelu spotřebováno, nemuselo být veliké. Jsou to například platinové kelímky, nezbytně nutné v klasické analýze, na níž spočívaly v podstatě základy chemie. Platina nalezla také široké využití v rozvoji elektrochemie, elktrotechniky, žárovek a rentgenu.
Platina má stejný koeficient tepelné roztažnosti jako sodné sklo, dobře se tedy do skla zatavuje.