Prvek je pojmenován po Titánech - dětech Nebes a Země z řecké mytologie.

Titan je velmi pevný stříbrolesklý kov. Má hustotu asi o polovinu menší než železo. Jedná se o velmi stálý kov, nereaguje se vzduchem vodou, je odolný vůči působení široké škály chemikálií. Tento kov má ze všech kovů největší poměr pevnosti ku hustotě.

Titan náleží mezi prvky hojně zastoupené v zemské kůře, je devátým nejrozšířenějším prvkem. V přírodě se kovový titan nevyskytuje, hojné jsou ale jeho oxidy a křemičitany. Mezi nejdůležitější minerály patří rutil (TiO₂) a ilmenit (FeTiO₃).

Rudy titanu se nedají zpracovávat přímou redukcí uhlíkem, protože vzniká kromě kovového titane ještě jeho karbid, který se dále nedá zpracovávat. Používá se proto tzv. Krollova metoda, kdy z rudy titanu vyrobí chlorid titaničitý, který se následně redukuje kovovým hořčíkem.

Mimořádné pevnosti titanu se využívá pro výrobu pevných a lehkých slitin v leteckém průmyslu, při výrobě kosmických lodí a při výrobě turbín a motorů. Jeho velké chemické odolnosti se využívá při výrobě různých chemických zařízení. S titanem se také můžeme setkat u kloubních náhrad. Nitrid a karbid titanu jsou velmi tvrdé materiály, používají se jako brusiva. Oxid titaničitý se využívá jako bílý pigment. Malé kousky kovového titanu hoří oslnivě bílým plamenem, používají se v pyrotechnice. Velké množství chloridu titanitého se využívá jako katalyzátoru při výrobě polyethylenu a polypropylenu.

Titan se nerozpouští v lučavce královské, například třeba od zlata.