Uran je velmi těžký radioaktivní kov stříbřitě bílé barvy. Na vzduchu se pomalu pokrývá šedou vrstvičkou oxidů. Uran není příliš tvrdý, dobře se dá zpracovávat.

V zemské kůře je uran poměrně málo rozšířeným prvkem, jeho množství je ale díky jeho malému využití dostatečné. Velká naleziště uranu jsou v Kanadě, Austrálii, USA Kazachstánu, Rusku a Africe. Nemalá množství uranu se těžila i v Česku.

Nejdůležitější rudou uranu je uraninit (UO₂ s příměsemi oxidů olova, thoria a radia), jednou z jeho forem je i proslulý smolinec. Dalšími rudami jsou koffinit a carnotit.

Uranová ruda se nejprve louží kyselinami. Z roztoku se vysráží rozpuštěné sloučeniny železa, hliníku a podobných kovů, následně se uran sráží ve formě uhličitanu uranylo-sodného. Ten se pomocí kyseliny chlorovodíkové a amoniaku převádí na oxid U₃O₈, který se dále zpracovává.

Čistý kovový uran se vyrábí redukcí fluoridu uraničitého vápníkem.

Pro účely jaderného průmyslu se hodí pouze jeden z izotopů uranu, pomocí poměrně složitých zařízení se vyrábí tzv. obohacený uran (obsahuje zvýšené množství izotopu ²³⁵U).

Sloučeniny uranu se odnepaměti používaly na barvení glazur a skla. Během druhé světové války se uran začal používat pro účely jaderného průmyslu.

Zbytky po výrobě obohaceného uranu se označují jako uran ochuzený - využívá se na výrobu vysoce průrazných projektilů (využívá se velké hustoty uranu).

Už před počátkem našeho letopočtu se používaly sloučeniny uranu k barvení glazur. Doložené jsou nálezy z okolí Neapole datované do roku 79 př.n.l.