Prvek je pojmenován po skandinávské bohyni krásy Vanadis na základě mnoha barev, které poskytují různé sloučeniny vanadu.

Vanad je stříbřitě šedý tažný a kujný kov. Na vzduchu je stálý, pokrývá se vrstvičkou oxidu, který brání kov před další oxidací.

Vanad se řadí na devatenácté místo, co se týče výskytu tohoto prvku v zemské kůře. Ačkoli je v přírodě široce zastoupen, vyskytuje se ve větších nožstvích jen zřídka. V přírodě se nevyskytuje ryzí, pouze ve svých sloučeninách. Mezi nejdůležitější minerály obsahující vanad patří pantronit (VS₄), vanadinit (PbCl₂^.3Pb₃(VO₄)₂ a karnotit (K(UO₂)VO₄). Velké množství sloučenin vanadu se nachází v ropě pocházející z Venezuely.

Vanad se nevyplatí těžit samostatně, odpadá jako vedlejší produkt při výrobě jiných kovů, například uranu. Materiál obsahující vandad se taví se sodou, vzniklý vanadičnan sodný se vylouží vodou, následným pražením převede na oxid vanadičný. Ten se následně redukuje uhlíkem, hliníkem nebo ferrosiliciem.

Hlavní využití vanadu je při výrobě oceli, neboť pohlcuje ve slitině uhlík a vzniklá ocel je pak pevnější a odolnější proti opotřebení, hlavně za vysokých teplot. Sloučeniny vanadu se také využívají jako katalyzátory, například při výrobě kyseliny sírové.

Sloučeniny vanadu mají různé barvy v závislosti na oxidačním čísle vanadu.
Někteří živočichové mají schopnost ve svých tělech koncentrovat sloučeiny vanadu.